Květináči lze rozjasnit tmavé kouty nebo upoutat pohledy tam, kde je potřeba. V obchodech máme na výběr mnoho tvarů, velikostí a materiálů. Některé nádoby však pro pěstování rostlin nejsou vůbec vhodné, v jiných se zase vegetaci daří. Podle čeho a jak tedy květináče vybírat?
Při výběru nádob na pěstování zohledňujeme několik kritérií. Kromě vizuální stránky je třeba brát v úvahu i tu praktickou. Tedy myslet na to, jakou rostlinu nebo rostliny chceme v konkrétní nádobě pěstovat a také kde přesně bude nádoba umístěna. Květiny určené k použití venku by měly mít drenážní otvory. Čím větší nádoba, tím více zeminy se do ní vejde. Rostliny tak budou dobře chráněny v létě před vysycháním a v zimě před mrazem.
Ne všechny nádoby mohou být květináčem
Nádoby s úzkými hrdly nejsou vhodné k vysazování, protože jediný způsob jak přesadit rostlinu, je rozbít nádobu. Tyto nádoby jsou však pěkné i bez rostlin a vytváří zajímavé pohledové dominanty. Naopak nádoba postavená z cihly, kamene nebo betonu je vlastně vyvýšený záhon, který může posloužit k pěstování květin, bylinek i jako základ pro skalku. Neglazované terakotové nádoby ponoříme před vysazováním na několik hodin do vody. Po nasáknutí vodou je vysteleme plastovou fólií. Dno fólie propícháme.
I na materiálu záleží
Dřevěné nádoby velmi dobře izolují kořeny rostlin a chrání je tak před výkyvy teplot. Mají rozličný vzhled, mohou to být truhlíky, sudy nebo i takzvané. versaillské bedny (na obr.). Dřevo však potřebuje větší péči než jiné materiály. Jeho životnost můžeme prodloužit ochrannými nátěry nebo tím, že nádobu vysteleme plastovou fólií. Do terakotového květináče s otvory můžeme vysadit jahody, bylinky nebo plazivé rostliny. U terakotových nádob je třeba ověřit si u prodejce jejich odolnost vůči mrazu. Glazované hliněné květináče jsou odolnější než terakotové.
